Jávský jazyk - Javanese language

Jávský
ꦧꦱꦗꦮ باسا جاوا Basa Jawa / Båså Jåwå
Basa (jazyk) napsaný v Jávský skript
Výslovnost	[bɔsɔ d͡ʒɔwɔ]
Rodilý k	Jáva (Indonésie )
Etnický původ	95 milionů Jávský v Indonésii (sčítání lidu 2011)
Rodilí mluvčí	82 milionů (2007)[1]
Jazyková rodina	Austronesian Malajsko-polynéský Jávský
Rané formy	Starý jávský Střední jávština
Standardní formuláře	Kawi (Počáteční standardní formulář) Surakartan jávský (Moderní standardní formulář)
Dialekty	Jávské dialekty
Psací systém	Latinské písmo Jávský skript Pegon abeceda
Kódy jazyků
ISO 639-1	jv
ISO 639-2	jav
ISO 639-3	Různě: jav - jávský jvn - Karibik Jávský jas - novokaledonský jávský jazyk osi – Osing tes – Tenggerese kaw – Kawi
Glottolog	java1253[2]
Linguasphere	31-MFM-a
Tmavě zelená: oblasti, kde je většinovým jazykem jávština. Světle zelená: pokud se jedná o jazyk menšiny.
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Tento článek obsahuje dopisy z Jávský skript. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly místo jávských znaků.

Přehrát média

Dva jávští mluvčí, zaznamenaní v Indonésie.

Jávský (/dʒɑːprotiəˈniːz/;^[3] ꦧꦱꦗꦮ, Basa Jawa, باسا جاوا, Jávská výslovnost:[bɔsɔ d͡ʒɔwɔ]; hovorově známý jako ꦕꦫꦗꦮ, Cara Jawa, Jávská výslovnost:[t͡ʃɔrɔ d͡ʒɔwɔ]) je jazyk Jávští lidé ze střední a východní části ostrova Jáva, v Indonésie. Na severním pobřeží západní Javy jsou také kapsy jávských mluvčích. Je to rodný jazyk více než 98 milionů lidí^[4] (více než 42% z celkové populace Indonésie).

Javanese je jedním z Austronéské jazyky, ale není nijak zvlášť blízký jiným jazykům a je obtížné jej klasifikovat. Jeho nejbližší příbuzní jsou sousední jazyky jako např Sundanština, Madurese a Balijské. Většina jávských mluvčích také mluví indonéština, standardizovaný formulář z Malajština mluvený v Indonésii, pro úřední a komerční účely, jakož i prostředek ke komunikaci s nemluvícími jávsky Indonésané.

V něm jsou mluvčí jávského jazyka Malajsie (koncentruje se na západním pobřeží států Selangor a Johor ) a Singapur. Javánština se také mluví tradičně společenství přistěhovalců jávského původu v Surinam (holandská kolonie Surinam do roku 1975), v Srí Lanka a v Nová Kaledonie.^[5]

Klasifikace

Jávština je součástí malajsko-polynéské větve austronéské jazykové rodiny, i když je těžké určit její přesný vztah k jiným malajsko-polynéským jazykům. Použitím lexikostatistické metoda, Isidore Dyen klasifikoval jávský jazyk jako součást „Javo-Sumatra Hesion“, který rovněž zahrnuje Sundanština a „malajské“ jazyky.^[A][6][7] Toto seskupení nazývá lingvista Berndt Nothofer také jako „malajsko-jávský“, který se jako první pokusil o jeho rekonstrukci založenou pouze na čtyřech jazycích s nejlepším atestem v té době (jávský, sundanský, Madurese, a Malajština ).^[8]

Malayo-Javanic byl kritizován a odmítnut různými lingvisty.^[9][10] Alexander Adelaar nezahrnuje jávský jazyk do svého návrhu Malayo-Sumbawan seskupení (které rovněž zahrnuje Malajština, Sundanština a madurština).^[10][11] Robert Blust také nezahrnuje jávský jazyk do Velké severní Borneo podskupinu, kterou navrhuje jako alternativu k malajsko-sumbawanskému seskupení. Blust však také vyjadřuje možnost, že jazyky Severního Bornea jsou úzce spjaty s mnoha dalšími západoindonskými jazyky, včetně jávských.^[12] Blustův návrh byl dále rozpracován Alexanderem Smithem, který v Jahanštině zahrnuje Západní indonéština seskupení (které zahrnuje také GNB a několik dalších podskupin), které Smith považuje za jednu z primárních malajsko-polynéských poboček.^[13]

Dějiny

Obecně lze historii jávského jazyka rozdělit do dvou odlišných fází: 1) stará jávská a 2) nová jávská.^[11][14]

Starý jávský

Nejstarší doloženou formu staré jávštiny najdete v Sukabumi nápis, který pochází z roku 804 n. l.^[15] Mezi 9. a 15. stoletím vzkvétala tato forma jávského jazyka na ostrově Jáva. Stará jávština je běžně psána ve formě veršů. Tato jazyková rozmanitost se také nazývá kawi nebo „básníků, poetických“, ačkoli tento termín by mohl být také použit k označení archaických prvků nové jávské literatury.^[11] Psací systém používaný k psaní staré jávštiny je potomkem Skript Pallava z Indie.^[16] Téměř polovina všech slovníků nalezených ve starojávské literatuře je Sanskrt výpůjčky, ačkoli stará jávština si také půjčila termíny z jiných jazyků v EU Námořní jihovýchodní Asie.^[11][16]

Forma staré jávštiny nalezená v několika textech od 14. století kupředu (většinou psaná na Bali) je někdy označována jako „střední jávština“. Od počátku 16. století se v Javě již široce nepoužívají staré ani střední jávské písemné formy. Na jávském Bali ovlivněném jávském stylu se však i nadále zachovávají stará jávská díla a poetická tradice a tato odrůda se také používá k náboženským účelům.^[11][17]

Nová jávština

Nový jávský jazyk se ukázal jako hlavní literární forma jávského jazyka v 16. století. Ke změně literárního systému došlo, když islám začal získávat vliv v Javě.^[14] Ve své rané podobě byla nová jávská literární forma založena na rozmanitosti mluvené v severní pobřeží Jávy, kde se islám již prosadil mezi místními lidmi. Mnoho písemných prací v této odrůdě mělo islámskou povahu a několik z nich bylo překladem z prací v malajštině.^[18] The Arabský abjad byl rovněž přijat (jako Pegon ) psát jávský jazyk.^[14][18]

Povstání Mataram v 17. století posunul hlavní literární formu jávského jazyka, aby byla založena na vnitrozemské odrůdě. Tuto psanou jávskou tradici uchovali spisovatelé z Surakarta a Yogyakarta, a později se stal základem moderního písemného standardu jávského jazyka.^[18] Dalším jazykovým vývojem spojeným se vzestupem Mataramu je stratifikace jávského jazyka do řečových úrovní, jako je ngoko a krama.^[19] Úrovně řeči byly ve staré jávštině neznámé.^[18][19]

Knihy v jávštině byly vytištěny od třicátých let 20. století, nejprve pomocí Jávský skript, Ačkoliv latinka začal být používán později. Od poloviny 19. století se jávština začala používat v novinách a cestopisech a později také v románech, povídkách i ve volných verších. Dnes je jávština používána v mnoha médiích, od knih až po televizní programy, a jazyk se také vyučuje na školách, které jsou primárně jávské oblasti. Rozmanitost nového jávského jazyka používaného od 20. století kupředu se někdy označuje jako „moderní jávský jazyk“.^[18]

Řečníci

Slovo Jawa (Jáva ) napsáno v Jávský skript.

Tím jazykem se mluví Yogyakarta, Centrální a východní Jáva, jakož i na severním pobřeží ostrova západní Jáva a Banten. Jinde jím hovoří i jávský lid v jiných indonéských provinciích, kterých je mnoho díky vládou schválenému transmigračnímu programu na konci 20. století, včetně Lampung, Jambi, a Severní Sumatra provincie. V Surinamu se mluví jávským jazykem potomci migrantů na plantážích přinesli Holanďané během 19. století. Na Maduře, Bali, Lomboku a v oblasti Sunda v Západní Jávě se také používá jako literární jazyk. Jednalo se o soudní jazyk v Palembang, Jižní Sumatra, dokud nebyl palác vyhozen Holanďany na konci 18. století.

Jávský je psán s Latinské písmo, Jávský skript, a Arabské písmo.^[20] V současné době dominuje ve spisech latinské písmo, ačkoli jávské písmo se stále vyučuje jako součást povinného jávského jazyka na základních a středních školách v Yogyakartě, střední a východní Javě.

Javanese je desátý největší jazyk rodilými mluvčími a největší jazyk bez oficiálního statusu. Mluví nebo mu rozumí přibližně 100 milionů lidí. Nejméně 45% z celkové populace Indonésie má jávský původ nebo žije v oblasti, kde je jávský jazyk dominantním jazykem. Všech sedm indonéských prezidentů od roku 1945 bylo jávského původu.^[b] Není proto divu, že jávština měla hluboký vliv na vývoj indonéštiny, národního jazyka Indonésie.

Existují tři hlavní dialekty moderního jazyka: střední jávština, východní jávština a západní jávština. Tyto tři dialekty tvoří a kontinuum dialektu ze severu Banten na extrémním západě Javy až Banyuwangi Regency ve východním rohu ostrova. Všechny jávské dialekty jsou víceméně vzájemně srozumitelné.

Fonologie

Fonémy moderního standardního jávského jazyka, jak je uvedeno níže.^[21][22]

Samohlásky

v uzavřené slabiky samohlásky / já u e o / jsou vyslovovány [ɪ ʊ ɛ ɔ] resp.^[21][23] V otevřených slabikách / e o / jsou také [ɛ ɔ] když je následující samohláska / já u / v otevřené slabice; jinak jsou / ə /, nebo identické (/e...e/, /o...o/). Ve standardním dialektu Surakarty /A/ je vyslovováno [ɔ] ve slovních koncových otevřených slabikách a v jakékoli otevřené předposlední slabice před takovým [ɔ].

Souhlásky

Javánské „vyjádřené“ fonémy ve skutečnosti nejsou vyjádřený ale neznělé, s dechový hlas na následující samohlásku.^[21] Příslušné rozlišení v fonace z plosives je popsán jako ztuhlý hlas proti ochablý hlas.^[24][22]

Jávská slabika může mít následující formulář: CSVC, kde C = souhláska, S = sonorant (/ j /, / r /, / l /, / w /, nebo nějaký nosní souhláska ) a V = samohláska. Stejně jako u jiných austronéských jazyků se rodné jávské kořeny skládají ze dvou slabik; slova skládající se z více než tří slabik jsou rozdělena do skupin disyllabických slov pro výslovnost. V moderní jávštině je disyllabický kořen následujícího typu: nCsvVnCsvVC.

Na rozdíl od Madurese Javánština je jediným jazykem západní Indonésie, který rozlišuje mezi zubní a retroflex fonémy.^[21] Posledně jmenované zvuky jsou v moderním římském písmu přepisovány jako „th“ a „dh“, dříve však pomocí znaku underdot: „ṭ“ a „ḍ“.

Morfologie

Javanština, stejně jako mnoho jiných austronéských jazyků, je tmelivý jazyk, kde jsou základní slova upravována pomocí rozsáhlého používání připevňuje.

Syntax

Moderní jávština obvykle zaměstnává SVO slovosled. Stará jávština to však někdy měla VSO a někdy VOS slovosled. I v moderní jávštině lze stále vytvářet archaické věty pomocí struktury VSO.

Příklady:

• Moderní jávština: „Dhèwèké (S) teka (PROTI) ing (str.) karaton (Ó)".^[25]
• Stará jávština: „Teka (PROTI) ta (část.) sira (S) ri (str.) -ng (def. art.) kadhatwan (Ó)".^[C]

Obě věty znamenají: „Přichází (V) do (str.) Paláce (def. Umění) (O)“. Ve starojávské větě je sloveso umístěno na začátku a je odděleno částicí ta od zbytku věty. V moderní jávštině je určitý článek ztracen a v případě potřeby je definitivita vyjádřena jinými prostředky.

Slovesa nejsou skloňována pro osobu nebo číslo. Neexistuje žádná gramatika čas; čas je vyjádřen pomocnými slovy, což znamená „včera“, „již“ atd. Existuje složitý systém slovesných přípon, který vyjadřuje rozdíly stavu v předmětu a předmětu. Obecně však lze strukturu jávských vět, starou i moderní, popsat pomocí model téma – komentář, aniž by bylo nutné odkazovat na běžné gramatické kategorie. The téma je hlava věty; komentář je modifikátor. Příklad věty má tedy jednodušší popis: Dhèwèké = téma; teka = komentář; ing karaton = nastavení.

Slovní zásoba

Javánština má bohatou a rozmanitou slovní zásobu s mnoha výpůjční slova doplnění těch z původní austronéské základny. Sanskrt má hluboký a trvalý dopad. The Starý jávsko – anglický slovník obsahuje přibližně 25 500 záznamů, z nichž více než 12 600 jsou výpůjčky ze sanskrtu.^[26] Takový vysoký počet není měřítkem použití, ale naznačuje, do jaké míry jazyk přijal sanskrtská slova pro formální účely. V typickém staro-jávském literárním díle je asi 25% slovní zásoby ze sanskrtu. Mnoho jávských osobních jmen má také jasně rozeznatelné sanskrtské kořeny.

Sanskrtská slova se stále velmi používají. Moderní řečníci mohou popsat stará jávská a sanskrtská slova jako kawi (zhruba znamená „literární“); ale kawi slova mohou být také z arabština. holandský a Malajština jsou také vlivní; ale žádný z těchto soupeřů se nepodobá pozici sanskrtu.

V jávštině je mnohem méně arabských výpůjček než v malajštině a obvykle se jimi zabývají islámský náboženství. Některá slova přesto vstoupila do základní slovní zásoby, například pikir („myslet“, z arabštiny fikr), Badan ("tělo"), mripat („oko“, považováno za odvozené z arabštiny Ma'rifah, což znamená „znalost“ nebo „vize“). Tato arabská slova však obvykle mají nativní alternativy Austronesian nebo Sanskrit: pikir = Galih, idhep (Austronesian) a Manah, ciptanebo cita (ze sanskrtu); Badan = probudit se (Austronesian) a slira, sariranebo angga (ze sanskrtu); a mripat = mata (Austronesian) a soca nebo nétra (ze sanskrtu).

Holandské výpůjčky mají obvykle stejnou formu a význam jako v indonéštině, až na několik výjimek, například:

Slovo sepur existuje také v indonéštině, ale tam si zachovala doslovný Holandský význam „železničních tratí“, zatímco jávské slovo následuje po holandštině obrazné use a „spoor“ (rozsvícený „rail“) se používá jako metonymie pro „trein“ (rozsvícený „vlak“). (Porovnejte podobné metonymické použití v angličtině: „cestovat vlakem“ lze použít pro „cestovat vlakem“.)

Malajština byla lingua franca indonéského souostroví před vyhlášením indonéské nezávislosti v roce 1945; a indonéština, která byla založena na malajštině, je nyní oficiálním jazykem Indonésie. V důsledku toho došlo k přílivu malajského a indonéského slovníku do jávštiny. Mnoho z těchto slov se týká byrokracie nebo politiky.

Registry

Javanese ušlechtilá dáma (vlevo) osloví svého služebníka jednou slovní zásobou a bude zodpovězena druhou. (Studiový portrét malíře Raden Saleh manželka a sluha, koloniální Batavia, 1860–1872.)

Stejně jako v jiných austronézských jazycích se jávsky mluví odlišně v závislosti na sociálním kontextu. V Austronesian jsou často tři odlišné styly nebo registry.^[27] Každý z nich používá svůj vlastní slovník, gramatická pravidla a dokonce prozódie. V jávštině se tyto styly nazývají:

1. Ngoko (ꦔꦺꦴꦏꦺꦴ). Neformální řeč používaná mezi přáteli a blízkými příbuznými. Používají jej také osoby s vyšším postavením (například starší nebo šéfové), které oslovují osoby s nižším postavením (mladí lidé nebo podřízení na pracovišti).
2. Madya (ꦩꦢꦾ). Meziprodukt mezi ngoko a krama. Cizinci na ulici by to využili, kde rozdíly v postavení mohou být neznámé a člověk nechce být ani příliš formální, ani příliš neformální. Termín je ze sanskrtu madhya ("střední").^[28]
3. Krama (ꦏꦿꦩ). Zdvořilý a formální styl. Používá se mezi těmi, kteří mají stejný status, pokud si nepřejí být neformální. Používají jej osoby s nižším postavením k osobám s vyšším postavením, jako jsou mladí lidé svým starším nebo podřízeným šéfům; a je to oficiální styl pro veřejné projevy, oznámení atd. Termín pochází ze sanskrtu krama ("v pořádku").^[28]

Existují také „meta-styl“ čestný slova a jejich konverzace „humilifics“. Řečníci používají „pokorná“ slova týkající se sebe samých, ale čestná slova týkající se kohokoli ve vyšším věku s vyšším sociálním statusem. Ponížená slova se nazývají krama andhap, zatímco honorifici se nazývají krama inggil. Děti obvykle používají ngoko styl, ale při rozhovoru s rodiči musí být kompetentní s oběma krama inggil a krama andhap.

Nejzdvořilejší slovo, které znamená „jíst“, je dhahar. Je však zakázáno používat tato nejzdvořilejší slova pro sebe, s výjimkou rozhovoru s někým, kdo má nižší status; a v tomto případě ngoko je použit styl. Taková nejzdvořilejší slova jsou vyhrazena pro oslovování lidí vyššího postavení:

• Smíšené použití
  • (čestný - oslovení někoho s vysokým postavením) Bapak kersa dhahar? („Chceš jíst?“; Doslovně „Chce otec jíst?“)
  • (odpověď osobě s nižším postavením, vyjadřující nadřazenost mluvčího) Iya, aku kersa dhahar. („Ano, chci jíst.“)
  • (odpověď osobě s nižším postavením, ale bez vyjádření nadřazenosti) Iya, aku arep mangan.
  • (odpověď osobě se stejným postavením) Inggih, kula badhé nedha.

Používání těchto různých stylů je komplikované a vyžaduje důkladnou znalost jávské kultury, což pro cizince ještě zvyšuje jávskou obtížnost. Celý systém obvykle nezvládne většina jávských obyvatel, kteří mohou používat pouze ngoko a rudimentární forma krama. Lidé, kteří dokážou správně používat různé styly, si velmi váží.

Dialekty moderní jávštiny

Susuhunan Pakubuwono X ze Surakarty. Surakarta bylo centrem jávské kultury a jeho dialekt je považován za nejvíce „rafinovaný“.

Existují tři hlavní skupiny jávských dialekty, založené na podoblastech: západní jávština, střední jávština a východní jávština. Rozdíly jsou primárně ve výslovnosti, ale také s rozdíly ve slovní zásobě. Jávské dialekty jsou vzájemně srozumitelné.

Střední jávština (Jawa Tengahan) je založen na projevu Surakarta^[d] a v menší míře Yogyakarta. Je považován za nejvíce „rafinovaný“ z regionálních variant a slouží jako model pro standardní jazyk. Tato dvě města jsou sídly čtyř jávských knížectví (dědiců Mataram Sultanate), které kdysi dominovaly celé Javě i mimo ni. Tato varianta se používá v celém textu Střední Jáva a Zvláštní oblast Yogyakarta, a existuje mnoho dialektů nižší úrovně, jako je Muria a Semarangan, stejně jako Surakarta a Yogyakarta oni sami. O variacích ve střední Javě se říká, že jsou tak hojné, že téměř každá administrativní oblast (nebo kabupatèn ) má svůj vlastní místní slang; ale tyto menší dialekty většina jávských mluvčích nevidí jako odlišné.

Střední jávština se používá také v západní části provincie Východní Jáva. Například jávský mluvený jazyk Madiun region (spolu s jávským mluvením v Blitar, Ponorogo, Pacitan, a Tulungagung a střední části Kediri ) má silný vliv surakartského jávského jazyka.

1. Mataramanský dialekt / Standardní dialekt se běžně mluví v jazyce Yogyakarta, Surakarta, Klaten, Karanganyar, Wonogiri, Sukoharjo, Sragen, a Boyolali.
2. Pekalonganský dialekt se mluví Pekalongan a Pekalonganské regentství, a také v Pemalang.
3. Kedu dialekt se mluví v prvním Rezidence Kedu, počítaje v to: Temanggung, Kebumen, Magelang, a Wonosobo.
4. Bagelenský dialekt se mluví Purworejo.
5. Semarangský dialekt se mluví Semarang, Semarangské regentství, a také Salatiga, Demak a Kendal.
6. Dialekt na východním severním pobřežínebo dhialèk Muria, se mluví Jepara, Rembang, Kudus, Pati, a také v Tuban a Bojonegoro.
7. Blora dialekt se mluví Blora, východní část Grobogan a západní část Ngawi.
8. Madiunský dialekt se mluví hlavně v západní části východní Jáva provincie, včetně Madiun, Blitar, Ngawi, Pacitan, Ponorogo, a Magetan.

Západní jávština (Jawa Kulonan), kterým se mluví v západní části Střední Jáva provincii a po celé zemi západní Jáva provincie (zejména na severním pobřeží), zahrnuje dialekty, které jsou odlišné pro své Sundanština vlivy. Zachovává mnoho archaických slov.

1. Severní Banten dialekt (Jawa Sérang) se mluví Serang, Cilegon a západní část Regentství Tangerang.
2. Cirebon dialekt (Cirebonan nebo Basa Cerbon) se mluví Cirebon, Indramayu a Losari.
3. Tegalský dialekt, známý jako Tegalan nebo Dhialèk Pantura (North-Coast dialect), se mluví Tegal, Brebes a západní část Pemalang regentství.
4. Banyumas dialekt, známý jako Banyumasan, se mluví Banyumas, Cilacap, Purbalingga, Banjarnegara, a Bumiayu.

Některé západní jávské dialekty, jako jsou banyumasanské dialekty a tegalský dialekt, se někdy označují jako basa ngapak jinými jávskými.

Východní jávština (Jawa Wétanan) reproduktory se pohybují od východních břehů Řeka Brantas v Kertosono a od Nganjuk na Banyuwangi, zahrnující většinu z východní Jáva provincie kromě Madura ostrov. Varianta však byla ovlivněna Madurese.

Nejvzdálenějším východním jávským dialektem se mluví v Balambanganu (nebo Banyuwangi ). To je obecně známé jako Používání Basa. Použitím, slovo místní negace, je příbuzný škádlení v Balijské.

1. Arekanský dialekt se běžně mluví v jazyce Surabaja, Malang, Gresik, Mojokerto, Pasuruan, Lumajang, Lamongan a Sidoarjo. Mnoho Madurští lidé také používat tento dialekt jako svůj druhý jazyk.
2. Jombangský dialekt
3. Tenggerův dialekt používá Tengger lidé, který je soustředěn ve třiceti vesnicích v izolovaných horách Tengger (Mount Bromo ) v rámci Národní park Bromo Tengger Semeru ve střední a východní části Jáva.
4. Osing dialekt mluvený Banyuwangi.

Surinamština-jávština je založen hlavně na střední jávštině, zejména z Rezidence Kedu. Počet mluvčích surinamsko-jávského jazyka v Surinamu se od roku 2012 odhaduje na 60 000.^[29] Většina surinamských a jávských jazyků je dvojjazyčných nebo trojjazyčných. Podle sčítání lidu z roku 2004 byla surinamština-jávština prvním nebo druhým jazykem v 11 procentech domácností. Ve studii z roku 2012 o mnohojazyčnosti v surinamském vzdělávání, kterou provedla Nizozemská jazyková unie,^[29] 3497 z 22 643 žáků (15 procent) na základním vzdělávání uvedlo surinamštinu-jávštinu jako jazyk, kterým se mluví doma. Většina z nich žila v Wanica a Paramaribo okresy.

Ne všichni přistěhovalci z Indonésie do Surinamu mluvili jávsky. Záznamy o přistěhovalectví ukazují, že 90 procent přistěhovalců bylo Jávanců, 5 procent Sundanců, 0,5 procenta Madurese a 2,5 procenta z Batavie. Etnické složení této poslední skupiny nebylo stanovitelné. Pravděpodobně sundanština, madurština nebo malajština mluvící přistěhovalci byli během pobytu v Surinamu nuceni naučit se jávce přizpůsobit se. S ohledem na jazykovou politiku v Nizozemské Indii v době přistěhovalectví je nepravděpodobné, že by přistěhovalci měli před imigrací do Surinamu znalosti nizozemského jazyka. Holandština je dnes oficiálním jazykem Surinamu.

Surinamština jávská je poněkud odlišná od indonéské jávské.^[30][31] V Surinamese-Javanese je rozdíl mezi formální a neformální řečí. Surinamese-Javanese vzal mnoho loanwords z jazyků, jako je holandština, Sranantongo, Sarnami a indonéské. Vliv druhého jazyka, kterým se v Surinamu nemluví, lze připsat indonéské ambasádě a islámským učitelům z Indonésie. Indonéské filmy jsou populární a obvykle se na surinamsko-jávských televizních kanálech zobrazují bez titulků.

V roce 1986 Surinamská vláda přijala oficiální pravopis pro Surinamese-Javanese. Zřídka se však používá jako psaný jazyk.

V průzkumu z roku 2012 uvedli žáci, kteří označili surinamštinu-jávštinu jako jazyk, kterým se hovoří doma, v domácnosti uváděli také nizozemštinu (97,9%) a Sranantongo (76,9%).

Surinamsko-jávští mluvící žáci uvádějí vysokou znalost mluvení a porozumění, ale velmi nízkou gramotnost v jazyce. Uvádějí nízkou preferenci jazyka při interakci s členy rodiny, včetně jejich rodičů, s výjimkou jejich prarodičů. Žáci, kde se mluví Surinamese-Javanese, mají doma tendenci mluvit holandsky (77 procent) než Surinamese-Javanese (12 procent).

Fonetické rozdíly

Foném / i / při zavření ultima se vyslovuje jako [ɪ] ve střední jávštině (dialekt Surakarta – Yogyakarta), jako [i] v západní jávštině (Banyumasan dialekt) a jako [ɛ] ve východní jávštině.

Foném / u / v uzavřené ultimě se vyslovuje jako [ʊ] ve střední jávštině, jako [u] v západní jávštině a jako [ɔ] ve východní jávštině.

Foném / a / při uzavřené ultimě ve střední jávštině se vyslovuje jako [a] a při otevřené ultimě jako [ɔ]. Bez ohledu na polohu má sklon k [a] v západní jávštině a jako [ɔ] ve východní jávštině.

Západní jávština má sklon přidávat ráz na konci slovních samohlásek, např .: Ana apa? [anaʔ apaʔ] „Co se stalo?“, Aja kaya kuwè! [adʒaʔ kajaʔ kuwɛʔ] „Nebuďte takoví!“.

Finální souhláska devoicing se vyskytuje ve standardním Central jávského dialektu, ale ne v Banyumasan. Například, endhog (vejce) se vyslovuje [əɳɖ̻ɔk] ve standardní střední jávštině, ale [əɳɖ̥ɔg] v banyumasanštině. Ten je blíže Starý jávský.^[32]

Rozdíly ve slovní zásobě

Slovník standardní jávštiny je obohacen dialektálními slovy. Například pro získání významu „vy“ říkají západní jávští mluvčí Rika / rikaʔ /, Východní jávské použití kon / kɔn / nebo koen / kɔən /a říkají mluvčí střední jávštiny kowé / kowe /. Dalším příkladem je výraz „jak“: používá se tegalský dialekt západního jávského jazyka kepribèn / kəpriben /, Banyumasan dialekt západního jávského zaměstnává kepriwé / kəpriwe / nebo kepriwèn / kəpriwen /, Říkají mluvčí východní Jávy ya 'apa / jɔʔ ɔpɔ / - původně znamená „jako co“ (kaya apa ve standardním jávském jazyce) nebo kepiyé / kəpije / - a ústřední jávští mluvčí říkají piye / pije / nebo kepriyé / kəprije /.

Dialekt Madiun – Kediri má nějaký výstřední slovník, jako např panggah 'still' (standardní jávština: pancet), lagèk ‚progresivní modální '(standardní jávština: lagi) a důrazné částice nda, pèh, a lé.^[33]

Klasifikace

Předběžná obecná klasifikace jávských dialektů daná Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology Katedra lingvistiky je následující.^[34] Pesisir (Pemalang) a Tengger jsou považováni za jedny z nejkonzervativnějších dialektů.^[35][36] The Banten, Pesisir Lor, Banyumas, Tengger, a Osing dialekty nemají funkce zvyšování samohlásek a harmonie samohlásek, které jsou inovacemi „standardních“ dialektů Solo a Yogyakarta.

• Západní jávština:
  • Banten
  • Cirebon
• Střední jávština:
  • Pesisir Lor dialekty^[35]
    • Tegal
    • Pemalang
    • Pekalongan
  • Yogyakarta
  • Surakarta /Sólo
  • Semarang
  • Banyumas^[32]
    • Cilacap
    • Purwokerto
    • Kebumen
• Východní jávština:
  • Surabaja
  • Malang
  • Madiun -Kediri -Nganjuk^[33]
  • Lumajang
  • Osing^[37]
  • Banyuwangi
  • Tengger
    • Ngadas
    • Ranu Pane
• Vnější jávský
  • papuánský Jávský

Standardní jávština

Standardní jávština je rozmanitost jávského jazyka, který byl vyvinut na Yogyakarta a Surakarta soudy, založené na středo-jávském dialektu, a stává se základem pro jávské moderní spisy. Je označen přísným používáním dvou úrovní řeči pro zdvořilost, tj. Nízká úroveň řeči nazývaná ngoko a vysoká úroveň řeči krama. Jiné dialekty nejsou v kontrastu s používáním úrovní řeči.^[38]

Jávský skript

Moderní dvojjazyčný text v portugalštině a jávštině v angličtině Yogyakarta.

Javanština byla tradičně psána s Jávský skript. Jávský a související Balijské písmo jsou moderní varianty staré Kawi skript, a Brahmické písmo představený na Javě spolu s hinduismem a buddhismem. Kawi je poprvé doložena právním dokumentem z roku 804 nl. To bylo široce používáno v literatuře a překladech ze sanskrtu z 10. století; do 17. je skript identifikován jako karakan.

Javanský skript je abugida. Každé z dvaceti písmen představuje slabiku se souhláskou (nebo „nulovou souhláskou“) a inherentní samohláskou „a“, která se vyslovuje jako / ɔ / v otevřené poloze. Různé diakritiky umístěné kolem písmene označují jinou samohlásku než [ɔ], konečnou souhlásku nebo cizí výslovnost.

Dopisy mají formy dolního indexu používané k přepisu shluků souhlásek, i když tvar je relativně přímočarý a není tak odlišný jako spojovací formy Devanagari. Některá písmena jsou přítomna pouze v starý jávský a stal se zastaralým v moderní jávštině. Některá z těchto písmen se stala „velkými“ formami používanými ve vlastních jménech. Interpunkce zahrnuje čárku; doba; značka, která pokrývá dvojtečku, citace a označuje číslice; a značky k zavedení kapitoly, básně, písně nebo dopisu.

Javánština však lze psát také pomocí Arabské písmo (známý jako Pegon skript ) a dnes se obecně používá Latinské písmo namísto jávského skriptu pro praktické účely. Latina pravopis založený na holandštině byl představen v roce 1926, revidován v letech 1972–1973; do značné míry nahradil karakan. Současné latinské formy:

Kurzíva se používají v výpůjčkách z evropských jazyků a arabštiny.

Jávský skript:

Demografické rozdělení jávských mluvčích

Javánština se mluví po celé sousední Indonésii Jihovýchodní Asiat země, Nizozemsko, Surinam, Nová Kaledonie a další země. Největší populace mluvčích se nachází v šesti provinciích samotné Javy a v sousední provincii Sumatran Lampung.

Tabulka ukazující počet rodilých mluvčích v roce 1980 pro 22 indonéských provincií (z celkového počtu 27), ve kterých více než 1% populace hovořilo jávsky:^[E]

Podle sčítání lidu z roku 1980 byla jávština používána denně přibližně u 43% indonéských domácností. Tímto zúčtováním bylo více než 60 milionů jávských mluvčích,^[40] z národního obyvatelstva 147 490 298.^[41][F]

Madurese v jávském skriptu.

V Bantenu potomci středních jávských dobyvatelů, kteří tam v 16. století založili islámský sultanát, stále mluví archaickou formou jávského jazyka.^[42] Zbytek populace mluví hlavně sundanštinou a indonéštinou, protože tato provincie hraničí přímo s Jakartou.^[G]

Alespoň jedna třetina populace Jakarta jsou jávského původu, takže mluví jávsky nebo o tom mají znalosti. V provincii západní Jáva, mnoho lidí mluví jávsky, zejména ti, kteří žijí v sousedních oblastech Střední Jáva, kulturní vlast Javanese.

Téměř čtvrtina obyvatel východní Jáva provincie jsou Madurese (většinou na Ostrov Madura ); mnoho Madurese má nějaké znalosti hovorového jávského jazyka. Od 19. století byla madurština také psána jávským písmem.^[h]

Původní obyvatelé Lampung, Lampungese, tvoří pouze 15% provinční populace. Zbytek jsou takzvaní „transmigranti“, osadníci z jiných částí Indonésie, mnozí v důsledku minulé vlády transmigrační programy. Většina těchto transmigrantů jsou Jávané, kteří se tam usadili od 19. století.

v Surinam (bývalý Holandská kolonie Surinamu ), Jižní Amerika, přibližně 15% populace asi 500 000 má jávský původ, z nichž 75 000 mluví jávským jazykem. Vyvinula se místní varianta: Tyoro Jowo-Surinam nebo Surinam Javanese.^[43]

Moderní jávština

Mapa distribuce jazyků, kterými se mluví Jáva, Madura, a Bali.

Ačkoli jávština není národním jazykem, uznala status jako Místní jazyk ve třech indonéských provinciích s největší koncentrací jávských obyvatel: Střední Jáva, Yogyakarta a Východní Jáva.^{[Citace je zapotřebí ]} Jávština se vyučuje na školách a v některých se používá hromadné sdělovací prostředky, elektronicky i v tištěné podobě. V jávštině však již není deník. Mezi časopisy patří jávština Panjebar Semangat, Jaka Lodhang, Jaya Baya, Damar Jati, a Mekar Sari.

Od roku 2003 je místní televizní stanice East Java (JTV ) vysílal některé ze svých programů v surabajském dialektu, včetně Pojok kampung (zprávy), Kuis RT / RW, a Pojok Perkoro (kriminální program). V pozdějších vysílání nabízí JTV programy ve středo-jávském dialektu (jimi volané basa kulonan„západní jazyk“) a madurština.

V roce 2005 nový jávský jazykový časopis, Damar Jati, se objevil. Není publikován v jávských srdcích, ale v Jakartě.

Základní slovní zásoba

Čísla

[Javanese Ngoko je na levé straně a Javanese Krama na pravé straně.]

Viz také

• Jáva
• Jávský skript
• Jávská abeceda
• Jávská literatura
• Jazyk banyumasan
• Seznam jazyků bez oficiálního statusu
• Hans Ras
• Johan Hendrik Caspar Kern

Reference

Poznámky

Citace

Zdroje

• Adelaar, Karl Alexander (2005). "Malayo-Sumbawan". Oceánská lingvistika. University of Hawai'i Press. 44 (2): 356–388. doi:10.1353/ol.2005.0027.
• Blust, Robert (1981). "The reconstruction of proto-Malayo-Javanic: an appreciation". Bijdragen tot de Taal-, Land- en Volkenkunde. 137 (4): 456–459. doi:10.1163/22134379-90003492. JSTOR  27863392.
• Blust, Robert (2010). "The Greater North Borneo Hypothesis". Oceánská lingvistika. University of Hawai'i Press. 49 (1): 44–118. doi:10.1353/ol.0.0060. JSTOR  40783586. S2CID  145459318.
• Dyen, Isidore (1965). A lexicostatistical classification of the Austronesian languages. Baltimore: Waverly Press.
• Nothofer, Berndt (1975). The reconstruction of Proto-Malayo-Javanic. Verhandelingen van het Koninklijk Instituut voor Taal-, Land- en Volkenkunde. 73. Den Haag: Martinus Nijhoff. ISBN  9024717728.
• Nothofer, Berndt (2009). „Jávský“. In Keith Brown; Sarah Ogilvie (eds.). Stručná encyklopedie jazyků světa. Oxford: Elsevier. str. 560–561. ISBN  9780080877747.
• Ogloblin, Alexander K. (2005). „Jávský“. In K. Alexander Adelaar; Nikolaus Himmelmann (eds.). Austronesian jazyky Asie a Madagaskaru. London dan New York: Routledge. pp. 590–624. ISBN  9780700712861.
• Smith, Alexander D. (2017). „Západní malajsko-polynéský problém“. Oceánská lingvistika. University of Hawai'i Press. 56 (2): 435–490. doi:10.1353 / ol.2017.0021. S2CID  149377092.
• Horne, Elinor C. (1961). Beginning Javanese. New Haven: Yale University Press.
• van der Molen, W. (1993). Javaans schrift. Leiden: Vakgroep Talen en Culturen van Zuidoost-Azië en Oceanië. ISBN  90-73084-09-1.
• Wedhawati; Nurlina, W. E. S.; Setiyanto, E.; Sukesti, R.; et al. (2006). Tata bahasa Jawa mutakhir [A contemporary grammar of Javanese] (v indonéštině). Yogyakarta: Kanisius. ISBN  9789792110371.
• Wurm, S. A.; Hattori, Shiro, eds. (1983). Language Atlas of the Pacific Area, Part II: (Insular South-east Asia). Canberra.
• Zoetmulder, P. J. (1982). Old Javanese–English Dictionary. 's-Gravenhage: Martinus Nijhoff. ISBN  90-247-6178-6.

Další čtení

• Errington, James Joseph (1991), Language and social change in Java : linguistic reflexes of modernization in a traditional royal polity, Ohio University, Center for International Studies, vyvoláno 18. února 2013
• Errington, James Joseph (1998), Shifting languages : interaction and identity in Javanese Indonesia, Cambridge University Press, ISBN  978-0-521-63448-9
• Horne, Elinor Clark (1963), Intermediate Javanese, Yale University Press, vyvoláno 18. února 2013
• Horne, Elinor Clark (1974), Javanese-English dictionary, Yale University Press, ISBN  978-0-300-01689-5
• Keeler, Ward (1984), Javanese, a cultural approach, Ohio University Center for International Studies, ISBN  978-0-89680-121-9
• Robson, S. O. (Stuart Owen); Wibisono, Singgih (2002), Javanský anglický slovník, Periplus Editions (HK) ; North Clarendon, VT : Tuttle Pub, ISBN  978-0-7946-0000-6
• Robson, S. O. (Stuart Owen); Monash University. Monash Asia Institute (2002), Javanese grammar for students (Rev. ed.), Monash Asia Institute, Monash University, ISBN  978-1-876924-12-6
• Robson, S. O. (Stuart Owen); Monash University. Centre of Southeast Asian Studies (1991), Patterns of variation in colloquial Javanese, Centre of Southeast Asian Studies, Monash University, ISBN  978-0-7326-0263-5
• Siegel, James T (1986), Solo in the new order : language and hierarchy in an Indonesian city, Princeton University Press, ISBN  978-0-691-00085-5
• Uhlenbeck, E. M; Koninklijk Instituut voor Taal-, Land- en Volkenkunde (Netherlands) (1964), A critical survey of studies on the languages of Java and Madura, Martinus Nijhoff, vyvoláno 18. února 2013
• Uhlenbeck, E. M; Koninklijk Instituut voor Taal-, Land- en Volkenkunde (Netherlands) (1978), Studies in Javanese morphology, Martinus Nijhoff, ISBN  978-90-247-2162-7

externí odkazy

• International Symposium On The Languages Of Java
• Javanese in Suriname strive to preserve origins Jakarta Post článek
• Javanese Writing System
• The Javanese alphabet (Unicode A980—A9DF)
• Javanese Phonation Types, Consonants
• Staré jávské nápisy